Esterházy torta

4. ledna 2009 v 21:56 | Blondýna | Blondýna peče

Tak jsem si řekla, že zase něco upeču. Nechtělo se mi dělat něco složitého, neměla jsem moc času, tak jsem si sedla k počítači, respektive si počítač položila na klín (i monitor, samozřejmě) a jala se hledat. Našla jsem zajímavé věci, jako třeba tohle nebo tohle. Jenže...

U prvního receptu mě zarazilo použití přírodního cukru. A takový množství? Na to nemám peníze. A navíc tam není napsaný, jak veliký ten pekáček má být. Takže to nemohu riskovat. Do toho, co mám já, by se to asi nevešlo.

Druhý recept vypadal nadějně... Už tedy nevím, jestli nebude chyba někde jinde, než v receptech. To musím všude něco vidět (nebo spíše nevidět)? Jako, něco špatného? Není tedy problém ve

mně? Píší se tam ty ingredience, ale já neznám tuhle: 1 vanilkový cukr sníh ze 4 bílků. Pak mi došlo, že tam možná chybí čárka za slovem cukr. Ale nechtěla jsem to riskovat. Možná bych to byla riskla, ale čtu dál a tam je napsáno, že jako 0,5 prašku do pečiva. A to jako půl litru, kila, promile, nebo? A hlavně "prašku". Chjo. A není tam obrázek.

Uf, tak tedy zkusím tohle třeba, to vypadá celkem slušně. Už dost řečí a jdu na to.

Ještě tedy, s dovolením, paní Anikó Gergely, autorko Culinarie Maďarsko, pár řádek.

Tento dort, vynalezen již před 100 lety, patří mezi speciality vyhlášené cukrárny Gerbeaud. Ta byla otevřena již v roce 1861 Henrikem Kuglerem a od roku 1870 jí můžeme nalézt na Vörösmartyho náměstí v Budapešti. V roce 1870 ji bezdětný majitel předal nadanému ženevskému rodáku, cukráři Emilu Gerbeaudovi, který byl velice náročný a vyžadoval od svých spolupracovníků nejvyšší dokonalost (s tím bych si rozuměla :)

Skvělým příkladem rozsáhlého gastronomického vlivu této cukrárny jsou Gerbeaudovy řezy(Zserbószelet) z křehkého těsta, potažené čokoládovou polevou a plněné marmeládou, mletými ořechy a kousky jablek. Vzhledem k jednoduché přípravě se ujaly i v domácnostech a jsou zvláště oblíbeným cukrovím na svatbách.

Tak to by stačilo, chytrých řečí bylo dost a jdeme se pustit do díla, ať za dvacet minut stihneme večerní program v TV. Jistě bude z čeho vybírat.

Ingredience:

těsto:
8 bílků
200 práškového cukru
kůra z 1 chemicky neošetřeného citronu
150 g jemně mletých mandlí
40 g hladké mouky
na špičku nože skořice

krém:
300 ml mléka
150 g krystalového cukru
1 vanilkový cukr
40 g pudinkového prášku vanilkového
3 žloutky
300 g másla
2-3 pl třešňovice - dala jsem Amaretto
80 g meruňkové marmelády
1 pl kakaa
2-3 pl mandlových plátků (neměla jsem plátky, tak jsem nahrubo mandle nasekala)

Postup:

Nejdříve jsem uvařila puding. Asi tak 2/3 mléka jsem smíchala s cukrem a vanilkovým cukrem a když se to vařilo, tak jsem tam nalila tu zbylou třetinku mléka, ve které jsem rozmíchala žloutky a Amaretto.

Jednou to prošlo varem a odstavila jsem to, aby puding vychladl. A já taky :)

A teď hurá na těsto. No jo, ale já nemám mlýnek na mandle. Tak nevím, jestli je mám nastrouhat nebo prolisovat v lisu na česnek. Otevřela jsem všechny skříňky a šuplíky a našla ruční mixér s tou nádobkou, jak jsou nože vevnitř. Tam se ty mandle pěkně pomlely, takže vedu nad receptem 1:0.

Problém č. 2 nastal ve chvíli, kdy se má použít chemicky neošetřený citrón. Kupodivu jsem to já, kdo maturoval z chemie, ale nemohu si vůbec vybavit, kde v Mendělejevově periodické soustavě hledat citrón. Nebo tam není proto, že mu právě chybí to chemické ošetření? Nebo ho tam zapomněl přidat, protože to byl lempl a třeba takové lanthanoidy a aktinoidy tam přidali až ve 20. století?

No tak já ten citrón, o kterém si myslím, že tedy zcela určitě chemicky ošetřen není, pro jistotu vydrhnu Savem. Nebo ne teda Savem, ale mýdlem (bez jelena).

Rozbíjím vajíčka. To by mi šlo, je to děsně uklidňující. Odděluji bílky od žloutků (co budu dělat se žloutky ví Bůh nebo Claudia Roden) a bílky liju do mísy, ve které je budu šlehat šlahačem. Nebo pomlázkou? Ne, šlehač je fajn, nemusím to alespoň dělat ručně. Šlehám a ve chvíli, kdy je sníh už naběhlý (to je můj výraz pro našlehanost), přidám 2/3 cukru. Když je sníh už skoro tuhý a lesklý, tak tam nasypu zbytek cukru se skořicí a citrónovou kůrou a ještě šlehám.

Pak už chybí jen mandle a mouka, takže šup tam s nimi. Ale to už jen metličkou ručně, jen tak lehoulilince, aby nám sníh neudělal moc hají.

Trouba už pěkně sálá, to jsem úplně zapomněla napsat. Mám to smazat a začít znovu? Ale to už bych to asi nikdy nenapsala, tak tedy promiňte, všichni. Už to nikdy neudělám. Tu troubu na 200 stupňů, prosím.

Na pečící papír si nakreslíme kruh. To už zvládám bravůrně, jedním tahem. Mám totiž praxi z toho Debi...Doboš dortu. Rozpatlávám lžící, jenom tenkou vrstvu, žádný tlustý placky!

Opatrně do trouby, moc s tím neutíkám, i když si myslím, že bych stovku snad i doběhla a peču do doby, kdy je povrch zlatavý. Placek upeču šest.

Ten puding, který jsem už uvařila a měl by být vychladlý, vylovím zpod věcí, které se během pečení stihly nahromadit všude kolem, takže odstraním nějaký ten korkový špunt, Nitroglycerin, gumovou rukavici, kapesníky a ručník. Ne, ten vlastně ne, ten jsem do ringu ještě nehodila.

Máslo vyšlehám (s máslem:) a postupně po lžičkách zašlehnu (to máslo!) do pudingu.

Za chvilku je krému plná miska.

Jde se na architektonickou část. Chemie už je za mnou, takže hurá na stavbu. Připravíme si fanku, cihly, maltu...Ne vlastně! Připravíme si špachtli, upečené pláty a krém.

Aby se mi dort pak dobře přemístil na talíř, na které se bude servírovat a ten nebyl zasr...patlaný od všeho možného, dala jsem si na dno dortové formy potravinovou fólii a na tu jsem položila základní kámen. Rozuměj, první placku a pomazala ji tence krémem.

Na krém přišla další placka a zase krém a další placka a tak dále, až jich na sobě prostě bylo 5 a mezi nimi ten krém.

Poslední placku jsem pomazala rozvařeneou meruňkovou marmeládou a položila nahoru tak, aby marmeláda koukala ven a ne do krému.

Dort jsem kolem dokola také potřela krémem (nemám ve zvyku mazat med kolem pusy, ale tohle mi docela šlo) a na něj naházela nasekané mandle tak, že byly všude možně i nemožně kolem dokola, nejen na dortu. Dort patří v tuto chvíli do lednice a autorka do postele. Dort totiž potřebuje ztuhnout a já vytuhnout. Esterházy

Teď se mi to sem vůbec nechce psát, ale protože už jsem s tím začala a nesmazala to ani proto, že jsem zapomněla na začátku popsat detailně, jak rozpálit troubu, tak jdu do toho.

V komentářích receptu se totiž píše, že ta poleva, která má přijít navrch, na tu marmeládu, byla blbá. Tedy, abych byla přesná, byla řídká. Tak jsem chtěla předejít této nepřístojnosti a hledala polevu jinde. Měl by to být fondán, který se dá koupit třeba tady, ale jelikož to umí každý a navíc tam stejně neměli otevřeno, tak jsem našla tuto polevu, která mi byla sympatická.

Udělala jsem vše podle receptu, ale nějak mi to zcela nepokrylo povrch, marmeláda by vidět být neměla. To by tak nevadilo. Když jsem do 3 lžic polevy vmíchala kakao, tak se poleva zahustila a sice šla kolečka malovat pěkně...

...ale nespojila se s tou bílou polevou, která už mezitím také postupně zasychala a nešla mi tím pádem vytvořit, pro tento dort typická, pavučina.

Já to ale vychytám. Ta poleva mi to nezkazí. Já se nedám.

Ti, kteří tento dort ochutnali (cílová skupina 2 - 50let) byli spokojeni, někteří sice méně...to jsem byla já, a to ne proto, že jsem nebyla spokojená s tou polevou, ale jednoduše proto, že nejím máslo. Chacha. Takže k narozeninám si peču máslový dort s máslem a politý horkým máslem.