Letí to.
Přesně před rokem jsem napsala svůj první článek, respektive uveřejnila první recept. A může za to kdo? Svým způsobem Šárka. Její recept byl ten první zde. Drze (to jsem celá já) jsem Šárce svůj výtvor poslala a dostala jsem od ní tak laskavý a milý pozdrav, že jsem prostě cítila, že to není samo sebou a jen tak. Vyměnily jsme si pár e-mailů a právě ona byla tou, kdo mi moje rozhodnutí posvětil a podpořil mě.
Děkuji Ti, Šárko, nejen za ten první impuls, ale vůbec za naše přátelství, které se mezi námi vytvořilo.
Nejen díky Šárce jsem poznala spoustu lidí, nejen (ani to nechci napsat) kolegů foodbloggerů, foodwriterů, foodkritiků, foodpisálků, ale hlavně všech trpělivých čtenářů, kteří si zde nejen čtou, prohlížejí, ale dokonce vaří a pak dávají vědět, jak se podařilo i u nich. To je to, co mě těší nejvíc.
Ne nadarmo se říká, že vše souvisí se vším. Já tomu prostě věřím. Poznávám stále nové a nové lidi, pro leckoho je tento virtuální svět možná neosobní, ale já jsem díky blogu, který vůbec neměl žádné ambice, jen jsem si prostě fotila to, co jsem vařila, poznala takovou spoustu lidí a dozvěděla se tolik informací, že mě to baví čím dál tím více.
Letos se to navíc pěkně sešlo s Velikonocemi, takže využívám této příležitosti a na oslavu nejen 1. narozenin, ale i Velikonoc jsem upekla pro Vás, pro všechny.
Jsem ráda, že se zde s Vámi potkávám a budu ráda, když tomu tak bude i nadále.
Vy všichni mi dodáváte sílu, za což Vám děkuji.
Vy všichni mi dodáváte sílu, za což Vám děkuji.
edy | 11. dubna 2009 v 22:17 | 
Představ si, že je máme vlastně ve stejný den. (12.4.06 jsem si založila blog)
Zde hledá 
Hm, ten je krásný! Tak ještě jednou vše nej, hodně čtenářů, spoustu skvělých receptů a krásné Velikonoce!